Opět se nám zachtělo na výlet a proto, přestože pršelo jsme se vydali z Mladé Boleslavi do východních Čech. Dnes výjimečně s mými rodiči a mou přítelkyní - bude to zkrátka takový rodinný výlet. Konkrétně jsme chtěli navštívit zámek v Opočně a pohraniční pevnost Haničku. O zámku snad příště, nyní vám povím o Haničce.
Pohraniční pevnost Hanička leží nedaleko Rokytnice v Orlických Horách, což je malé městečko kousek od hranic. Nejlépe se sem dostaneme z Rychnova n. Kněžnou (kde je také pěkný zámek). Auto necháváme na parkovišti. Parkovné vybírá mladík v zelené maskovací uniformě a již toto vypovídá o tom, že to tu mají na starosti opravdoví nadšenci. Od parkoviště se vydáváme směrem vlevo a poté co přehlédneme obrovský nápis Hanička s šipkou ukazující na opačnou stranu, se vydáváme na nekonečný pochod. Cestou míjíme několik opevněných bunkrů a protitankových zábran.
Po čtyřech kilometrech konečně narážíme na rozcestník, který hlásá : "pevnost Hanička (parkoviště 4,5km)" a ukazuje samozřejmě na druhou stranu. Vracíme se tedy v mírném deštíku zpět a jsme mírně naštvaní na "horského vůdce" výpravy. Dorážíme k parkovišti kde se přítelkyně s moji mámou vzepřou, že dál v tom dešti nepůjdou. Necháváme je tedy v autě a jdeme do Haničky sami.

Z parkoviště cesta záhy začne stoupat po červené turistické značce směr Anenský vrch. kopec to je docela slušný a protože máme jen 15minut (chceme stihnout prohlídku v 16.00) tak si docela mákneme, než tam dorazíme. Vstupujeme do dvora areálu, kde nás uvítá tank a další vojenská vozidla.
Vcházíme do haly, kde zakupujeme lístky, pohledy a hlavně turistickou známku. Potom se dostáváme do místnosti s výstavou dobových zbraní a dokumentů o pohraničních pevnostech. Vše prohlížíme a čekáme na průvodce.
Záhy vstupuje řízný mladík a svolává si pevným hlasem pozornost. To je člověk na svém místě, výklad vede s velkým zápalem a všechny otázky ochotně zodpoví. Na plastice mapy nám vysvětluje systém opevnění a výseky krycí palby. Občas prohodí nějaký (někdy morbidní) vtip. Opravdu je to člověk na svém místě, který se zajímá o 2.sv. válku a válčení vůbec. Po vysvětlení základních věcí a historii pevnosti již sestupujeme dolů do podzemí po 9ti patrech se dostaneme na dno. Jsme 18m pod zemí a je tu patřičná zima. se skládala ze 6 ti bojových objektů umístěných na povrchu, v podzemí potom propojených 1,5 km chodeb a sálů. Podzemí je v hloubce od 18 do 35 metrů a je vyrubáno ve skále. K vidění je strojovna se třemi dieselagregáty, které měly vyrábět el. energii pro potřeby úkrytu. Původní filtrovna pevnosti je využívána jako úložiště nafty s nádrží o objemu 36 tisíc litrů. Celkové technické zabezpečení doplňuje sál vodního hospodářství sloužící ke chlazení agregátů a sál ledové vody, sloužící k ochlazení vzduchu proudícího v podzemních prostorách. Chemická smyčka měla umožnit prostup mezi vlastním pracovištěm úkrytu a technologickou částí. Celé podzemí bylo ovládáno z energetického velína. Kasárenské sály jsou rozděleny na jednotlivé místnosti sloužící jako kanceláře a ubikace, z nichž některé jsou vybaveny. Bohužel touto úpravou zanikla velikost sálů, z nichž největší je dlouhý téměř 40 metrů. V podzemí najdete novodobou vybavenou ošetřovnu a sociální zařízení, které s konečnou platností dotváří ráz podzemního úkrytu.