Auto necháváme na parkovišti před stoupáním k lipanské mohyle. Nahoru vede asfaltovaná silnice,
kdo tedy bude chtít může vyjet až nahoru, ale připraví se o hezkou procházku. Cestou vzhůru míjíme pramen vody,
který vytéká ze stěny z hrubých žulových kvádrů. Nad pramenem je rytina věnovaná "RUDÉ ARMÁDĚ OSVOBODITELCE"
no všichni víme jak to nakonec skončilo
Rychle vybíháme zbytek mírného kopce a už ji vidíme před sebou. Mohyla se před námi tyčí v celé své majestátnosti.
Vede k ní z každé strany cestička vysypaná drobnými oblázky, na jedné straně je živý plot, za kterým je svah dolu a pod ním potom silnice vedoucí, k hornímu parkovišti.
Z druhé strany je mohyla obklopena poměrně rozlehlou loukou. Roste zde upravená tráva a louku lemují nízké pokroucené borovice.
Pokud je dobré počasí a na horizontu neleží mlhovina je z památníku skvělý výhled do oklí. A není potom problém dohlédnout až do 10km
vzdáleného Českého Bodu. Panuje zde pověst, že socha Prokopa Holého na českobrodském náměstí hledí přímo na lipanskou mohylu a když by
se udělal spojnice, tak to bude rovná přímka. Zda je to pravda nebo jen pověst zjistit již zřejmě nepůjde. Mohyla je krásným námětem pro focení, je zde krásně jak na jaře,
tak na podzim (fotky jsou z těchto dvou období). Je to ráj jak pro krajináře, pro detailisty (mohyla a okolí skrývá mnoho zajímavých detailů), ale i lovci fotek ptáků si zde
přijdou na své, protože kolem se to jen hemží jak pěvci, tak dravými ptáky. Mohyla je hojně navštěvovaná a to hlavně o víkendech při hezkém počasí. To se to tu
doslova hemží návštěvníky. Proto pokud se chcete nerušeně věnovat fotografování doporučuji přijet časně ráno, nebo později večer, kdy již návštěvníků není tolik a i
světlo je pro focení příznivější.