Nyní vám chci nabídnout fotky z již staršího výletu do města Mělník. Byly jsme nedaleko odtud na rybách s přítelkyní a proto jsme sem nemohli neavítat.
Okresní město Mělník leží na vyvýšenině v Polabské nížině 30 km na sever od Prahy. Toto starobylé královské věnné město má 20.000 obyvatel a jako centrum zemědělského kraje se proslavilo především pěstováním vinné révy a každoročně pořádanou slavností vinobraní. Působivou a zdaleka viditelnou dominantou města je zámek a věž chrámu sv.Petra a Pavla. Návštěvníky Mělníka přitahuje pohled ze zámecké vyhlídky, odkud je vidět soutok Labe a Vltavy, památná hora Říp a České středohoří. A z vyhlídky je opravdu na co koukat, jen musí být hezké počasí. My jsme zrovna měli nad krajinou lehký opar a nedohlédli jsme tedy tak daleko, i přesto byl ale výhled nádherný.
Nad soutokem Labe a Vltavy existovalo již v 9. století slovanské hradiště, vystřídané v dalším věku raně středověkým hradem. Jeho podhradí povýšil Přemysl Otakar II. v roce 1274 na město a nedlouho poté byl Mělník určen za věnné město českých královen. Třebaže v 15. století byl hrad nejméně dvakrát rozšiřován, přistoupil roku 1553 Zdislav Berka z Dubé k zásadní přestavbě. Další stavební činností navázali Lobkovicové koncem 16. století, o sto let později Černínové a v druhé polovině 18. století upravili interiéry zámku opět Lobkovicové, kterým objekt patří i v současnosti. Ve zpřístupněných interiérech zámku si lze prohlédnout umělecké sbírky mělnické větve Lobkoviců, včetně obrazárny. Vzhledem k tomu, že Mělník byl od dob císaře Karla IV. centrem českého vinařství, lze tento zámek doporučit také stálým nebo příležitostným milovníkům tohoto nápoje.
Mělnická kostnice patří spolu se sedleckou u Kutné Hory k největším v České republice. Je umístěna v kryptě pod presbytářem proboštského kostela sv. Petra a Pavla. Podle postupu stavby presbytáře a nápisu na jejich stěnách sloužila svému účelu do 30. let 16. století. Kolem kostela byl od nepaměti hřbitov, který však nestačil zejména při morových epidemiích pojmout četné pohřby, a proto hrobníci vybírali pozůstalé kosti a rovnali je v kostnici. Kostnice neboli karnery bývaly u většiny farních chrámů, kde existovaly hřbitovy. Mělnická kostnice sloužila svému účelu do roku 1775, kdy byl hřbitov u kostela zrušen. Podle guberniálního nařízení ze dne 16. srpna 1787 měly být kosti z kostnic pohřbeny do země. Na Mělníce to však vyřešili zazděním oken a vchodu do kostnice. Hřbitov byl přenesen ke kostelu sv. Ludmily na předměstí. V kostnici jsou umístěny pozůstatky asi 10 000 až 15 000 osob různého stáří, pohlaví i etnického původu. Byly sem totiž v minulosti sváženy kosti nalezené na různých místech v okolí Mělníka, pozůstatky válečných událostí třicetileté války a dalších šarvátek.