Tentokráte nás zlákal k návštěvě hrad na vyvýšeném ostrohu ve Sloupu v Čechách. Jeho návštěvu jsme spojili ještě se zámkem Zákupy a s dalšími objekty. Sloup v čechách leží nedaleko Nového Boru, dostaneme se tam buď z doks, nebo z České Lípy. Ač je hrádek oproti oklí vyvýšeny, všimnete si ho až když jste těsně u něho, protože okolní svahy jsou hustě porostlé stromy a silnice vede lesem.
Auto necháváme na parkovišti pod hradem, je neplacené, ale pouze na dvě hodiny (i když kdo zjistí jak dlouho zde již parkujete). Schodou ookolností zde byla i pouť a výstava dravých ptáků. Ke hradu se stoupá po několika schodech dřeveným tunelem. U kasy platíme vstupné a dostáváme papír s výkladem (na průvodce bysme museli čekat asi hodinu).
Hrad leží na 30metrů vysoké a zhruba 100metrů dlouhé pískovcové skále se strmými zerodovanými boky. Archologické nálezy zde předpokladají osídlení již v ranné době kamenné a později je dokázána přítomnost keltů. Ve 13. století patřilo rozsáhlé území mezi Žitavou a Českou Lípou Ronovcům, kteří zřejmě na sklonku 13. století vybudovali ve Sloupu strážní hrad. Jeho posádka měla zajišťovat bezpečnost kupců na staré lipské cestě.
Nejvýznaměji se do skály však zapsalo období baroka. Hrabě Ferdinand Hroznata zahájil koncem 17.století rozsáhlou přestavbu opuštěného a zanedbaného skalního torza. jeho úmyslem bylo vytvořit zde významné poutní místo. Tehdy vznikl jak kostel s přilehlou arbitem, tak jižní terasy s motivy křížové cesty. Po smrti Ferdinanda Hroznaty z Kokořova v roce 1708 byly stavební práce zastaveny. Nový majitel Petr František z Kokořova prodal roku 1710 zadlužené panství Václavu Norbertu Oktaviánovi Kinskému, který je spravoval až do své smrti v roce 1719.
Poté bylo sloupské panství určeno jeho synovi Josefu Maxmiliánovi, jemuž však bylo teprve 14 let. Majetek proto až do jeho zletilosti spravoval starší bratr Štěpán Vilém Oldřich, který sice pokračoval v úpravách skály, ale už v poněkud odlišném romantickém pojetí. V té době byly vysekány také terasy na jižní a východní straně skály. V září roku 1779 navštívil Sloup císař Josef II a nedlouho poté, v dubnu 1780 Josef Jan Maxmilián Kinský zemřel. Protože nezanechal žádné potomky, převzal sloupské panství jeho prasynovec Filip Josef Kinský, pocházející z chlumecké hraběcí linie Kinských. Když pak v roce 1782 Josef II všechny poustevny zrušil, upravil nový majitel skálu na romantické výletní místo pro své přátele a hosty.
V držení Kinských zůstal Sloup až do smrti Augusta Františka Kinského roku 1940. Jeho majetek poté připadl německému šlechtici Vilému Emanuelu Preysingovi a v roce 1945 byl zkonfiskován. Skalní suk byl pak nějaký čas opuštěný a v roce 1953 byl jako pozoruhodné skalní sídlo prohlášen za kulturní památku. Skála je turisticky přístupná a od roku 1998 ji má v dlouhodobém pronájmu bývalý kastelán Ivan Volman.