Jak již název napovídá, úzkorozchodné dráhy se nachází v kraji rybníků, tedy v jižních Čechách v okolístarobylého města Jindřichova Hradce. Obě tratě začínají v Jindřichově Hradci a starší z nich míří na jih k rakouským hranicím do Nové Bystřice. Druhá trať je z Jindřichova Hradce směrována na sever a končí v 46 km vzdálené Obratani. Úzkokolejka do Nové Bystřice byla dostavěna a uvedena do provozu 1. 11. 1897 a je 33 km dlouhá. Obrataňská větev je o devět let mladší a provoz na ní byl zahájen 24. 12. 1906. Obě dráhy byly původně postaveny jako soukromé, ale provoz zajišťovaly od počátku státní dráhy na účet vlastníka. V roce 1924 byly obě dráhy zestátněny a staly se majetkem ČSD resp. ČD. V historii obou tratí je významný rok 1949, kdy byla na trati do Nové Bystřice zastavena osobní doprava, k jejímuž obnovení došlo až v roce 1957. V roce stého výročí Bystřické dráhy však byla veškerá doprava zastavena a od 29. 1. 1997 je náhradní osobní doprava zajišťována autobusy. Důvodem "trvalé výluky" je špatný technický stav tratě, na jejíž obnovu nejsou potřebné finance. V roce 1998 dochází ke zlomu v názoru českého státu na vstup soukromých provozovatelů železniční dopravy na koleje národního dopravce ČD a tak dochází nejprve k pronájmu tratě z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice a následně i z Jindřichova Hradce do Obrataně soukromému dopravci - Jindřichohradeckým místním dráhám (JHMD). Krátce nato dochází k privatizaci celé úzkorozchodné sítě, která je za 1 Kč převedena JHMD včetně všech budov, vozidel a ostatního zázemí železnice.

Vozový park obou tratí byl umístěn jednak v depu v Jindřichově Hradci a pobočných remízách v Nové Bystřici, Obratani a Kamenici nad Lipou. V současné době zůstalo depo pouze v Jindřichově Hradci a remíza v Kamenici. Původně zajišťovalo provoz na obou ramenech šest lokomotivy řady U 37.0, které vyrobily lokomotivky Krauss v Linci a První Českomoravská v Libni, vozy pocházely z Ringhofferovy vagonky na Smíchově a vagonky Graz v Rakousku. Během první světové války (v roce 1916) byly tři lokomotivy zabaveny C. k. rakouskou armádou. Náhradou za tyto lokomotivy byly do Hradce po válce dodány čtyři srbské "malletky", které zde jezdily až do ukončení parního provozu v roce 1965 pod označením U 47.0. Ve třicátých letech se na hradeckých úzkokolejkách v rámci motorizace objevily motorové vozy řady M 11.0. Protože se motorové vozy v provozu osvědčily, byly v letech 1940 - 48 dodány nové, řady M 21.0. Oba dva typy dodala kopřivnická TATRA. Motorové vozy vydržely v provozu jen do počátku 60. let, kdy byly vyřazeny z provozu. Důvodem byla unifikace parku hnacích vozidel. V nákladní dopravě se motorová trakce prosadila po dodávce motorových lokomotiv řady TU 47.0 (dnes 705.9). Lokomotivy vyrobila lokomotivka ČKD v letech 1954-1958. Celkem jich bylo vyrobeno 21. Do zavedení lokomotiv řady TU 47.0 byly vozy a lokomotivy vybaveny sací brzdou a s novými lokomotivami se přešlo na tlakovou brzdu. V současnosti je v depu v Hradci jedenáct strojů řady TU 47.0, které zajišťují vozbu nákladních i osobních vlaků na obou tratích. Vozový park tvořily až do roku 1966 původní dvou a jeden čtyřnápravový osobní vůz. V tomto roce byly dodány nové vozy řady Balm/u, které jsou v provozu dodnes. Nejnovějšími vozy jsou podvalníky z vagónky Poprad, které byly vyrobeny a dodány v letech 1987-1990. Největším lákadlem jindřichohradeckých úzkorozchodek je ovšem znovu zprovozněná parní lokomotiva U 47.001, kterou je zde možno spatřit v provozu.

1/160 s, F4.5, ISO 200	1/200 s, F4.5, ISO 200	1/350 s, F3.5, ISO 200	1/350 s, F3.5, ISO 200
1/500 s, F3.5, ISO 200	1/400 s, F3.5, ISO 200	1/125 s, F3.5, ISO 200	1/500 s, F3.5, ISO 200
1/400 s, F3.5, ISO 200	1/80 s, F3.5, ISO 200	1/80 s, F3.5, ISO 200	1/125 s, F3.5, ISO 200