Auto necháváme na parkovišti pod zříceninou hradu. Parkoviště je velké a v hlavní sezóně se vybírá parkovné 25,- Dnes tu žádný výběrčí není, tak to máme zdarma. na parkovišti je také kiosek, který zřejmě v létě funguje, nyní je také zavřen a já si říkám, že jsme s sebou měli vzít víc než jen půllitrovku limonády. Slunce krásně pálí a já jsm rád, že jsem si vzal jen kraťasy. Vyrážíme kopcem nahoru ke zřícenině, cesta je dobře udržovaná a rychle se dostáváme na mýtinu pod hradem. Zde jsou umístěny záchody a dřevěné pódium (v létě se tu pořádají koncerty). Mezi stromy se nám poprvé odhalí zřícenina v celé své kráse. Hrad je z větší části tvořený masivem pískovcové skály, pouze Velký palác na nejvyšším místě hradu je tvořen výhradně zdivem. . Jeho východní čelo má zaoblené nároží. Přízemí paláce je přístupné úzkým schodištěm, vytesaným v pískovcové skále z předdvoří a osvětlené třemi okny. Nepravidelnost paláce stavitel zčásti napřímil tím, že v patře část zdí v místě zlomu v tupém úhlu usadil na pár konzol. V 1. patře teprve byla hlavní obytná místnost hradu s okny a krbem. Dvě okna si tu uchovala ostění z tesaných kvádrů. Výše se ještě zvedalo roubené patro, v 16. století nahrazené nynějším zděným. Jeho obvodové zdi jsou víc než dvakrát slabší než spodní gotické zdi, jež mají téměř dvoumetrovou tloušťku. Až na tyto skrovné zbytky zmizely všechny dřevěné stavby a změnil se během doby i vzhled skalních sklepů a hospodářských budov.
Hrad založený počátkem 14. století a patřící Valečovským z Valečova, příslušníkům drobnější šlechty, byl postaven na skalních blocích při jižním okraji náhorní plošiny Mužský. Původní hrad měl prostory vytesané vesměs do měkého pískovce a doplněné dřevěnými roubenými stavbami. V době husitského hnutí vlastnili hrad bratři Bartoš a Bernard Valečovští, blízcí přátelé Jana Žižky. V roce 1439 byl Valečov zcela vypálen, avšak již před rokem 1452 vybudován z kamene. Z té doby jsou spodní dvě podlaží úzkého paláce. Nejvýznamnějším členem rodu byl Vaněk z Valečova a Kněžmostu, přívrženec krále Jiřího. Po něm hrad často střídal majitele, v 16. století byl dokonce rozdělen mezi majitele dva. V roce 1623 získal Valečov jako konfiskát Albrecht z Valdštejna, později bylo valečovské zboží i s hradem připojeno k mnichovohradišťskému panství. Valečov ještě nějakou dobu sloužil jako obydlí úředníků, v 1. polovině 18. století byl ponechán svému osudu a zchátral. Do počátku 20. století obývala skalní světničky chudina.
Od hradu se jde po červené turistické značce směrem drábské světničky, dle rozcestníku je to 4km. Cesta jde nejdříve lesem, potom prochází několika loukami, přes maličkou vesničku, no spíše několik baráčku o samotě a potom se již noří do lesa.
Tak a jsme tu. Pod Drábskými světničkami je altánek s lavičkami, kde si můžete v klidu odpočinout. Dříve se zde vybíralo vstupné. K tomuto účelu sloužila dřevěná budka na vstupu do světniček. Dnes je již zchátralá a dveře jsou vylomené. Vystupujeme nahoru úzkou chodbičkou. Je akorát pro jednu osobu, naštěstí je v půlce širší odpočívadlo, kde je možno se vyhnout s těmi, kteří jdou dolu.